Velká a malá písmena
Psaní velkých písmen
Velké počáteční písmeno slova může mít trojí různou funkci: vyjadřuje, že toto slovo, popř. skupina slov je vlastním jménem, nebo že označený jev hodnotí pisatel jako významný, hodný úcty, nebo konečně, že tímto slovem začíná větný celek. První dvě funkce nejsou na sobě zcela nezávislé, vlastní jména se obvykle dávají jen takovým jevům, které jsou pro společenství uživatelů důležité a jež jsou jím přijímány kladně.
Velké počáteční písmeno se píše:
A. Ve vlastních jménech a ve jménech užívaných jako vlastní
I. Podstata vlastních jmen
Vlastní jména jsou podstatná jména (zpravidla konkrétní) nebo slovní spojení, v nichž je podstatné jméno základem, která - na rozdíl od jmen obecných - odlišují určité a jednotlivé osoby, zvířata nebo věci od jiných podobných jednotlivin; tak např. vlastní jména Čapek, Eva odlišují určité osoby od jiných osob, jména Vltava, Odra odlišují jednu určitou řeku od jiných řek, jméno Třebíč, Rokycany určitá města od jiných měst apod. Vlastní jména takto umožňují jednoznačně identifikovat označený jev; této vlastnosti se proto využívá k oficiálnímu označování (např. v průkazech totožnosti osob, v úředních spisech, na mapách, v telefonních seznamech, jízdních řádech atd.). Funkce odlišit určité, jednotlivé jevy má za následek, že se většina vlastních jmen nemění podle čísla, tj. má tvary buď jen čísla jednotného, nebo množného (výjimku tvoří především jména lidských kolektivů). V případech, kdy jediné jméno k jednoznačné identifikaci nestačí, užije se spojení několika vlastních jmen: tak mají-li se zároveň odlišit členové téže rodiny nebo jiní nositelé téhož příjmení, užije se jednoho jako jména rodného (křestního) a jednoho jako příjmení (Karel Čapek -- Josef Čapek). U jiných typů vlastních jmen se připojují rozlišující přívlastky nebo jiná podobná bližší určení (Jičín -- Nový Jičín, Studená Vltava -- Teplá Vltava, Hrubý Jeseník -- Nízký Jeseník, Benešov u Prahy -- Benešov nad Ploučnicí). Základní podoba takových souslovných vlastních jmen je obvykle ustálená a v textu se nemění.
Pozn.: Jen zřídka může být podob užívaných jako do jisté míry oficiální několik: Francie -- Francouzská republika, Dánsko -- Dánské království -- Království dánské. V spisovných projevech se ovšem užívá neoficiálních podob běžně: tento objekt patřil Sokolu (místo: Československé obci sokolské); zeptám se přímo v Boleslavi ve Škodovce atp.
Ojediněle se také užívá zástupných jednoslovných podob souslovných vlastních jmen. Velkým písmenem se pak vyjádří, že se v daném případě míní určitý, čtenáři známý jev: křižovatka před Muzeem (před Národním muzeem v Praze); nebo že se odkazuje k úplnému názvu, který byl již v textu uveden: výraznou změnu přinesla až Pravidla z r. 1957 (Pravidla českého pravopisu).
Podle významu a z něho vyplývajícího způsobu psaní se dělí jména na dvě skupiny. Jsou to:
1. Vlastní jména, která obecný význam v češtině buď žádný nemají a označený jev jenom identifikují (Jiří, Litoměřice, Afrika), nebo s nimi nějaký význam spojen je, ale přesné identifikaci jevu výrazně nepomáhá (Nizozemí, Sokol, Fruta, Žitná ulice, příjmení Truhlář), popř. označenému předmětu vůbec neodpovídá (označení Praděd pro horu, Kotva pro obchodní dům, Brněnský drak pro vlak). V nich se velké písmeno píše vždy.
2. Pojmenování tvořená slovy, která mají obecný význam odpovídající označenému jevu; těch může být pak rovněž použito jako prostředku k označení jediného určitého jevu, jsou-li užita jako jména vlastní, a proto se píšou také s velkým písmenem. V některých případech se označený jev takto odliší od jiných jevů, které mohou být pojmenovány stejným způsobem (Chrám sv. Víta - jen ten, který je na Hradčanech v Praze; podobně Muzeum železnice, Listina základních práv a svobod, Pražské povstání); v jiných případech se určitost jen zdůrazní, protože vyplývá již z podstaty věci (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Městský úřad v Rokycanech). Jde zpravidla o sousloví, která plní úlohu vlastního jména jako celek.
Napíše-li se tedy: V Nymburku můžete navštívit Muzeum železnice, vyjádří se tím, že jde o instituci, která se takto jmenuje; naproti tomu užije-li se v téže větě psaní muzeum železnice, naznačí se tím, že jde o místo, kde jsou vystaveny předměty dokumentující vývoj železniční dopravy. Obecné pojetí převládá především při souřadném spojování v textu, proto sice často píšeme Ministerstvo financí ČR, Ministerstvo financí SR, ale ministerstva financí ČR a SR. V takových případech píšící zpravidla neužívají plného označení, odpovídajícího oficiální podobě, ale užijí podoby zkrácené nebo jinak pozměněné (ministerstvo školství, rokycanský městský úřad atd.).
Často ani obecný význam daného pojmenování označenému jevu přesně neodpovídá: Dětský fond OSN není jen soubor finančních prostředků, nýbrž též instituce; Anežský klášter je nyní obrazová galerie atd.
Vedle toho se vlastní jména dávají jen jevům, které jsou pro život společnosti tak důležité, aby je bylo třeba jako jednotliviny vyčlenit. Proto velké písmeno vyjadřuje též hodnocení jevu jako významného; to se zejména uplatňuje u názvů známých a památných staveb: Pražský hrad, Staroměstská radnice (v Praze), významných událostí a akcí: Helsinské dohody, Šestnácté zimní olympijské hry aj. U některých z těchto názvů hodnocení jevu jako významného převládá, a proto se obvykle píšou s písmenem velkým. (V Pravopisném slovníku se uvádějí jen podoby běžnější, s odkazem na tento paragraf.) Záleží často jen na píšícím, jak pojmenování chápe.
II. Pravidla o psaní velkých písmen u vlastních jmen
1. V jednoslovných vlastních jménech se píše počáteční písmeno velké: Jiří, Vltava, Plzeň, Polsko, Afrika (v cizích jménech, zejména osobních, se však zpravidla dodržují zvyklosti příslušného jazyka: d'Artagnan, McDonald).
2. V souslovných vlastních jménech se píše velké počáteční písmeno v zásadě v prvním slově: Tichý oceán, Organizace spojených národů, Pohár mistrů evropských zemí. Je-li součástí sousloví vlastní jméno, píše se rovněž s písmenem velkým: Malá Lhota, Benešov u Prahy, Roudnice nad Labem, Vysoké Tatry, Bílá Rus, Univerzita Karlova, Akademie věd České republiky, Moudrost starých Čechů (název knihy).
3. V souslovných vlastních jménech užívaných pro osídlená místa (v oficiálně užívaných označeních měst, jejich částí a čtvrtí, vsí, sídlišť aj.) se píše velké počáteční písmeno ve všech slovech kromě předložek: Nový Jičín, Lázně Bělohrad, Karlovy Vary, Frýdek-Místek, Hora Svatého Šebestiána, Nové Město na Moravě, Klenčí pod Čerchovem, Malá Strana, Slezské Předměstí, Zahradní Město, Sídliště Míru, Červený Vrch. Bližší určení po předložce se píše vždy s velkým písmenem v prvním slově a dále tak, jako když stojí mimo sousloví: Lhota pod Horami, Rokytnice v Orlických horách, Kostelec nad Černými lesy, Rychnov u Nových Hradů.
4. Stojí-li na začátku souslovného pojmenování obecné jméno druhové, které se v názvech podobných jevů často opakuje, píše se s písmenem malým, velké počáteční písmeno má až rozlišující bližší určení: poloostrov Kola, mys Dobré naděje, okres Příbram, ulice Elišky Krásnohorské, alej Svobody, třída Politických vězňů, most Legií, nábřeží Kapitána Jaroše, stanice Národní třída, zámek Hrubý Rohozec, kino Letka, hotel Slovan; totéž ovšem platí o jménech, v kterých je obvyklejší opačný pořádek slov, např. moře Středozemní (častěji: Středozemní moře), poloostrov Pyrenejský (Pyrenejský poloostrov), podobně: záliv Mexický, průplav Suezský, ulice Vodičkova, most Palackého. Začíná-li takové bližší určení předložkou, píše se s velkým písmenem též první slovo následující, ať je od původu jménem obecným, nebo vlastním, např. ulice Ke Karlovu, Na Můstku, náměstí Mezi Zahrádkami, dům U Goliáše, U Tří lilií, knihkupectví U Zlatého klasu, výstavní síň U Hybernů, restaurace U Medvídků, U Tří hvězd.
Pokud však předložky není v dané souvislosti užito jako součásti názvu, ale její užití vyplývá z větné stavby, začíná písmenem malým: sejdeme se na Můstku, seděli jsme u Medvídků, u Tří hvězd. Jde vlastně o užití názvu zkráceného bez předložky, jako např. ve spojení Můstek je pro vozidla uzavřen, nebo s předložkou jinou: šli jsme na oběd k Medvídkům. Je však možné chápat označení jako eliptické: bydlí (v ulici) Pod Zámkem, chodí do školy (v ulici) Na Planině.
Pozn. Protože ne každý píšící zná oficiální označení instituce, organizace, akce apod. a její povahu, druh její činnosti a další skutečnosti důležité pro to, aby se mohl rozhodnout, která pravidla o jeho napsání platí, musíme tu počítat s jistým kolísáním. Zejména nemusí být všem zřejmé, zda první slovo označení patří k vlastnímu jménu, nebo zda jde jen o jméno obecné, označující druh jevu. Jako součást vlastního jména se pak chápe - a proto i píše s velkým písmenem - takové podstatné jméno, jehož obecný význam plně neodpovídá jeho užití v souslovném jménu. Píše se např. Dům módy, protože jde nejen o stavbu, ale také o obchodní zařízení. V nejasných případech je vhodné dát přednost psaní s velkým písmenem v slově prvním.
III. Typy vlastních jmen podle pojmenované skutečnosti
Typy vlastních jmen jsou zastoupeny jen příklady.
1. Jména živých bytostí nebo bytostí tak pojatých (a přídavná jména přivlastňovací utvořená od nich příponami -ův, -ova, -ovo, -in, -ina, -ino); označují
a) osoby
aa)jako jednotlivce, tj. jména rodná (křestní), příjmení, přídomky a přezdívky: Jan (Janův), Libuše (Libušin), Mirek, Anička, Mácha (Máchův), Němcová; J. A. Komenský, Bohuslav Martinů, Otýlie Sklenářová-Malá; Havlíček Borovský; Celsiova stupnice (22 stupňů Celsia); Petr Veliký, Karel IV. (Čtvrtý), Ladislav Pohrobek, Jiří z Poděbrad; Sněhurka, Krakonoš, Hurvínek, Švejk; Učitel národů (J. A. Komenský), Panna orleánská, Svatý otec (papež), Červená karkulka (též jenom Karkulka); náčelník Orlí pero; ustálená označení neznámých autorů zejména středověkých literárních a výtvarných děl: Anonym perský, Mnich sázavský, Mistr vyšebrodský (i Vyšebrodský mistr);
ab)jako příslušníky rodů, rodin a skupin osob téhož jména: Přemyslovec, Přemyslovci, Habsburkové, Novákovi (členové rodiny Nováků), Horští; Novákové (nositelé jména Novák);
ac)jako příslušníky národů a kmenů: Čech, Bělorus, Lužický Srb; Chod, Moravský Slovák; Neslovan;
ad)jako obyvatele místa nazývaného vlastním jménem: Evropan, Seveřan (tj. Skandinávec), Pražan, Mnichovohradišťan, Podskalák; Kladenští (ale kladenští horníci), Staroměstští; Marťan (ale nebešťan, pozemšťan);
b) postavy náboženské, mytologické a alegorické, zosobnění přírodních jevů, lidských vlastností apod.: Bůh, Pán Bůh, Vykupitel, Syn boží (o Kristovi); příd. jméno Páně ve smyslu "boží"; Panna, Madona Ochranitelka (ale jen madona jako druh výtvarného díla), Duch svatý (svatý Duch), svatá Trojice, svatý (sv.) Josef, Otcové (církevní); Zeus, Perun, děd Vševěd; Svoboda (např. ve spojení socha Svobody), Rozum a Štěstí (postavy v pohádce);
Pozn. 1. V případech, kdy se vlastních jmen užívá ve smyslu obecném, píšou se s malým počátečním písmenem slova jako švejk (mazaný, vychytralý ulejvák), jidáš (zrádce), donchuán (svůdce), lazar (nemocný, ubohý člověk); malé písmeno se píše i v ustálených obratech (poradit se s vaňkem) a v slovních hříčkách (pamatovat na navrátila).
Pozn. 2. Jména příslušníků antropologických skupin se píšou s písmenem malým: černoch, rudoch, indián, mongol (ale Mongol - občan Mongolska); podobně cikán (ne však jako národnost).
Pozn. 3. Jména příslušníků jiných společenství (členů organizací, názorových skupin, zaměstnanců závodů, přívrženců sportovních klubů, účastníků akcí, příslušníků náboženských vyznání, mnišských řádů atd.) odvozená od jmen vlastních se chápou jako obecná, a píšou se tedy s malým počátečním písmenem: masarykovec, hegelián, marxista, mladočech, lumírovec; jižané (přívrženci Jihu ve válce proti Severu v USA); sokol, tatrovák, filharmonik (člen České filharmonie); smetanovci (Smetanovi zastánci; členové Smetanova kvarteta); slávista, sparťan, husita, táboři nebo táborité, pražané (příslušníci umírněného radikálního křídla v husitském hnutí); mohamedán, jezuita, luterán, alžbětinka, františkán, vestálka.
S velkým písmenem se píšou též jména obecná (druhová), pokud v dramatu, popř. v jiném uměleckém díle označují jedinečné bytosti: Rusalka, Velký mág, Druhý posel.
Jména náboženských postav se píšou s velkým písmenem zpravidla tehdy, jestliže mají vyjádřit určitost, jedinost, např. Prorok (označení Mohameda) na rozdíl od obecného podstatného jména prorok (věštec), Bůh (křesťanský, zároveň jako projev náboženské úcty). Jinak se užije písmeno malé: Lidé si prý vytvořili boha/bohy personifikací přírodních sil. - Ale pro pánaboha, co si s tím počneme?
c) zvířata:
Rek, Vořech (psi), Dukát (dostihový kůň), Zrzečka (veverka), pták Ohnivák, kačer Donald, racek Bílá peruť; Šemíkův skok, Bystrouščiny námluvy; Liška a Jeřáb, Žabákova dobrodružství (postavy v bajce, pohádce ap.).
2. Jména hvězdářská a zeměpisná; označují
a) nebeská tělesa, souhvězdí a jejich části:
Jupiter, Venuše, Polárka, Země, Měsíc, Slunce, Váhy, Velký vůz, Malý medvěd, Mléčná dráha (Galaxie), souhvězdí Panny; Moře klidu (na Měsíci); ale sluneční soustava, galaxie (hvězdná soustava);
Pozn. Ve významu jiném než odborném hvězdářském se píše země, měsíc, slunce s počátečním písmenem malým, např. Stojí oběma nohama na zemi. Na cestu mu svítil měsíc. Kam nechodí slunce, tam chodí lékař.
b) světadíly, země, krajiny apod.:
Evropa, Polynésie, Balkán, Morava, Polabí, Středomoří, Královéhradecko, Haná, Spiš, Meklenbursko, Sever (severní oblasti země, severní státy USA apod.), Západ (hospodářsky vyspělé státy západní Evropy a Severní Ameriky), Orient (ale sever, západ - světové strany), Jižní Amerika, Střední Asie, Latinská Amerika, Bílá Rus, Černá Hora, Horní Slezsko, Ohňová země, Nový svět (Amerika), Divoký západ, Blízký východ, Český ráj, ale: jižní Evropa (přívlastek není součástí zeměpisného vlastního jména);
c) útvary členitosti zemského povrchu, tj. ostrovy, poloostrovy, horstva, hory, roviny, nížiny apod.:
Špicberky, Štvanice, Nová Guinea, Svatá Helena, Filipíny, Havajské ostrovy, ostrov Svatého Tomáše, Nová země, (ostrov) Země Františka Josefa; Kamčatka, Balkánský poloostrov (poloostrov Balkánský); Severní mys, mys Dobré naděje; šíje Korintská; Riviéra, Zlatonosné pobřeží; Krkonoše, Hrubý Jeseník, Severní Alpy (ale rakouské Alpy - přívlastek rakouské není součástí zeměpisného jména), Český les, Českomoravská vrchovina, Novohradské hory (hory Novohradské), Prachovské skály, Kozí hřbety; Říp, Lysá hora, Ključevská sopka, Knížecí stolec, Dívčí kameny, Vysoké kolo; ale u útvarů vyskytujících se souběžně a nazvaných stejným způsobem: Velká Deštná (Deštná Velká i Malá), podobně: Frýdlantský Špičák, Špičák u Tanvaldu; Dukelský průsmyk, Ramzovské sedlo, Moravská brána; Hornomoravský úval, Třeboňská pánev, Modrý důl, Labská louka, údolí Gejzírů; Koněpruské jeskyně, jeskyně Svobody;
Názvy, jejichž základem jsou jména kotlina, nížina, pánev a tabule, jsou vlastními jmény jen v terminologii zeměpisné, proto se píše např. Malá nížina uherská, ale slezská nížina, hornoslezská uhelná pánev (termíny geologické).
d) vodstva, tj. moře, jezera, řeky apod.:
Atlantik, Atlantský oceán, Severní ledový oceán, Jadran, Jaderské moře (i moře Jaderské), záliv Botnický, boka Kotorská, Dardanely, průliv Dardanelský, Suezský průplav; Golfský proud; Bezdrev, Máchovo jezero, jezero Pejpus, Velké Solné jezero; Rožmberský rybník, Skalnaté pleso, Slapské jezero; Labe, Volha, Divoká Orlice (Orlice Divoká i Tichá), řeka Svatého Vavřince, Rakovnický potok, Zlatá stoka; Niagarské vodopády, vodopády Viktoriiny;
e) obce, městské čtvrti a oblasti, sídliště (jména místní):
Praha, Lidice, Železný Brod, Lázně Bělohrad, Mariánské Lázně (ale lázně Teplice - oficiální název města je Teplice), Horní Planá, Hradec Králové, Nové Město nad Metují, Rokytnice v Orlických horách, Rychnov u Nových Hradů, Svatý Jan pod Skalou, Kostelec nad Černými lesy; Smíchov, Malá Strana, Nové Město (pražské), Bílá Hora, Slezské Předměstí. - Slovo sídliště se píše s velkým písmenem, je-li součástí oficiálního názvu: Sídliště Míru, Sídliště Antala Staška, ale (sídliště) Severní Terasa, (sídliště) Jihlava-Jih, (sídliště) Jihozápadní Město;
f) ulice, náměstí, nábřeží, sady, zahrady, pozemky a jiná podobná prostranství:
Spálená ulice, Vodičkova ulice, Jindřišská ulice (šli jsme ulicí Jindřišskou a pak Vodičkovou), ulice Českých exulantů, ulice Obce Ležáky; ulice 17. (Sedmnáctého) listopadu, Malá Štupartská, ulice Na Příkopě (Příkopy), Na Můstku (Můstek), Na Dlouhém lánu, U Tržnice, U Železné lávky, Ve Smečkách, Za Vodárnou, Nekázanka; Staroměstské náměstí, náměstí Svatopluka Čecha, náměstí Míru, náměstí Pod Kaštany, náměstí Mezi Zahrádkami; Janáčkovo nábřeží, nábřeží Edvarda Beneše, nábřeží Kapitána (Kpt.) Jaroše; Nové zámecké schody; Hlávkův most, most Barikádníků, most Palackého; pasáž Černá růže, Zeyerova alej; kolonáda Tržního pramene; Riegrova stezka, Posázavská stezka (určitá turistická trasa); Seminářská zahrada, zahrada Na Valech, sady Míru, sady Vrchlického (i Vrchlického sady) apod.;
g) stanice a zastávky prostředků veřejné dopravy:
Letiště Praha; železniční stanice: nádraží Praha-Smíchov, Kadaň-předměstí, Ostrava-Poruba; zastávky tramvaje, autobusu apod.: Dívčí škola, U Nemocnice, Most Barikádníků; zastávky metra v Praze: Vltavská, Hlavní nádraží, Náměstí Míru;
h) stavby a jejich význačné části:
Loreta, Křivoklát, hrad Rožmberk, Kozí hrádek, Dívčí hrady, zámek Kozel, (zpravidla) Pražský hrad, Hrad; Novoměstská věž (na Karlově náměstí v Praze, na rozdíl od obecného označení některé novoměstské věže), Prašná brána, Putimská brána (v Písku); Valdštejnský palác, palác Smiřických; Klementinská kolej (Klementinum); chrám sv. Jakuba, svatojakubský chrám (Svatý Jakub), Týnský chrám (chrám Panny Marie před Týnem), kostel svatého (sv.) Martina ve zdi; Sázavský klášter (ale obvykle klášter alžbětinek, františkánský klášter), Betlémská kaple nebo kaple Betlémská, ale kaple sv. Damiána, kaple svatého (sv.) Kříže; Obecní dům (v Praze), Národní dům na Smíchově, Lidový dům; Bílý dům (sídlo a úřad prezidenta USA); Památník osvobození, Slavín; dům Císařské lázně, dům U Minuty, U Zlatého půlkola; Vladislavský sál, Španělský sál Hradu (ale zprav. sál Sladkovského);
ch) význačné jedinečné přírodní jevy:
Semtínská lípa (památný strom), Boubínský prales, prales Jizera; Rudolfův pramen, Křížový pramen (prameny Rudolfův a Křížový), pramen Knížete Václava.
3. Oficiální jména významnějších institucí, organizací, jejich stálých orgánů, samostatných provozoven apod.; označují
a) mezinárodní organizace:
Organizace spojených národů (Spojené národy, OSN), Rada bezpečnosti Organizace spojených národů, Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), Dětský fond OSN (UNICEF), Severoatlantická aliance, Evropská unie;
b) státy a správní oblasti:
Česká republika; dříve: Československá republika, Československo; Republika francouzská, Francie; Spojené státy (severo)americké, Spojené státy, Unie; Spolková republika Německo, Německo; Jihoafrická republika; Království dánské, Dánské království; Spojené království Velké Británie a Severního Irska; Švýcarská konfederace, Švýcarsko, Švýcary; Černá Hora, Rakousko-Uhersko; okres Kladno (kladenský okres), okres Praha-východ, okres Brno-venkov;
U historických označení států a správních oblastí se píše velké písmeno závazně tehdy, je-li třeba odlišit, že se jich neužívá ve významu obecném, např. Nebeská říše (Čína), Říše (fašistické Německo).
Zpravidla se s velkým písmenem píšou též historicky doložená označení správních celků (Království české, Země česká, Markrabství moravské); v ostatních případech je možné psaní obojí: Říše velkomoravská (Velkomoravská říše) i říše velkomoravská; české země i České země, tj. Čechy a Morava, na rozdíl od jiných států; u menších nebo časově vzdálenějších útvarů se obvykle píše písmeno malé: vévodství frýdlantské; první republika, druhé císařství.
c) současné zastupitelské sbory a orgány států, oblastí, měst apod. (zpravidla jen oficiální názvy):
Poslanecká sněmovna; Sejm (v Polsku), Spolkový sněm (v SRN), Senát (v USA); Ministerstvo financí (ale jako neoficiální názvy druhové se chápou a píšou s malým písmenem pojmenování zahraničních nebo historických institucí a orgánů: francouzské národní shromáždění, sněmovna lordů; parlament, ministerstvo železnic atd.); Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády ČR; Velvyslanectví Francouzské republiky v Praze, Rada města Hradce Králové, Městská rada v (Příbrami), Obecní zastupitelstvo v (Senohrabech), Úřad města (Zlína), Místní úřad v (Praze 5-Zbraslavi); Nejvyšší soud, Obvodní soud pro Prahu 2;
d) společenské organizace a vyšší složky jejich organizační struktury:
Občanská demokratická strana, Strana zelených, Konfederace politických vězňů, Liga pro lidská práva, Odborový svaz pracovníků ve vědě a výzkumu, Český červený kříž, Česká lékařská komora, Český svaz ochránců přírody, Klub českých turistů, Jednota českých matematiků a fyziků; Pěvecké sdružení moravských učitelů; Baník Ostrava, Slavia Praha;
Neoficiální označení politických stran a jiných organizací se zpravidla považují za jména obecná a píšou se s písmenem malým: mladočeská strana, italská komunistická strana, odbory, odborová organizace přístavních dělníků. S malým písmenem píšeme také spojení katolická (římskokatolická) církev, jednota bratrská.
e) vědecké, vzdělávací, kulturní a tělovýchovné instituce:
Matematický ústav AV ČR, Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR; Janáčkova akademie múzických umění, Univerzita Karlova nebo Karlova univerzita, České vysoké učení technické, Fakulta dětského lékařství Univerzity Karlovy, Divadelní fakulta Akademie múzických umění, Děkanát Přírodovědecké fakulty UK, Střední průmyslová škola stavební Praha 1, Gymnázium Jana Keplera v Praze 6, Konzervatoř v (Praze), Základní škola v (Senohrabech); Národní divadlo, Klicperovo divadlo, Divadlo J. K. Tyla, Divadlo na Vinohradech, Hudební divadlo v Karlíně; kino Blaník; Středočeská galerie, Alšova jihočeská galerie, Galerie Centrum, Galerie bratří Čapků; Národní muzeum, Muzeum železnice; Památník národního písemnictví, Národní knihovna, Archiv hl. m. Prahy; Česká filharmonie; Kulturní dům Ládví, Ústřední dům železničářů; Český rozhlas, Krátký film, Česká tisková kancelář; Pražská botanická zahrada;
f) organizace a sdružení pro výrobu, obchod, služby apod.:
Válcovny plechu, a. s., Frýdek-Místek; Živnostenská banka, Česká spořitelna; Dům módy, Dětský dům, lékárna U Jednorožce; hotel U Modré hvězdy, hotel Stará zbrojnice, Luční bouda, Jiráskova chata; Jihočeská restaurace, kempink U Věže; vinárna U Tří bílých beránků; Občanská plovárna, koupaliště Džbán;
g) zdravotnické a sociální instituce a organizace:
Fakultní Thomayerova nemocnice s poliklinikou, Fakultní nemocnice Bulovka; Ústav pro péči o matku a dítě; Zdravotnické zařízení Smíchov.
Označení méně samostatných (nebo příležitostných) orgánů, výborů, komisí, méně významných složek a pracovišť institucí a závodů se píšou častěji s písmenem malým (v oficiálním označení pak často stojí na druhém místě, až za názvem instituce organizačně nadřazené): mezinárodní redakce České tiskové kanceláře (nebo Česká tisková kancelář, mezinárodní redakce).
Podobně: Národní muzeum v Praze, národopisné oddělení; Ústav pro jazyk český AV ČR, jazyková poradna atd.
4. Jména dokumentů, jména výtvorů slovesných a výtvarných, jména hudebních, tanečních a tělocvičných skladeb, která jim byla dána anebo jsou jim připisována tradicí, apod.; označují
a)dokumenty:
Dekret kutnohorský nebo Kutnohorský dekret, Zlatá bula sicilská; Charta Organizace spojených národů, Listina základních práv a svobod, Závěrečný akt Helsinské konference; Sbírka zákonů;
b) jedinečné práce vědecké, články, učebnice, díla umělecká, modlitby apod.:
Slovanské starožitnosti, Slovník stavební mechaniky a příbuzných oborů, Sinice a řasy, Čítanka pro 2. třídu základních škol; Babička, Zapadlí vlastenci; Noc na Karlštejně; Písmo svaté (bible), Starý zákon, Kniha žalmů, Anděl Páně, Píseň o Rolandovi, Bible kralická nebo Kralická bible, Rukopis královédvorský nebo Královédvorský rukopis, Legenda o svaté Kateřině; Rusalka, Má vlast, Symfonie č. 5, "Osudová" (Osudová symfonie); Polka Es dur (klavírní skladba B. Smetany), V nový život, Kde domov můj?, Píseň práce; Vyšebrodský oltář, Mánesův Orloj, Raněný (socha J. Štursy), Spící lodě (obraz J. Zrzavého), Zátiší (obraz V. Beneše);
Označuje-li se však druh díla, jde o jméno obecné: čítanka, polka (tanec na různé melodie), madona, zátiší (opakující se malířský námět) atp.
c) časopisy, stálé rubriky, pořady apod.:
Vesmír, Naše řeč, Časopis lékařů českých, Hudební rozhledy; Z domova, Malý oznamovatel; Dobré jitro; Týden ve filmu.
5. Jména některých výrobků, plodů a rostlin; označují
a) jejich typy:
automobil Škoda Favorit, sedací souprava Lada, hodinky Prim, prací prášek Tix, zubní pasta Extradent, mýdlo Šeřík, víno Dívčí hrozen, sýr Blaťácké zlato, zmrzlina Pražský pohár, cigareta Sparta, minerální voda Poděbradka; jablko Parména zlatá, jiřina Paní komisarka;
Tato označení se užívají také jako obecná pojmenování druhová a píšou se pak s písmenem malým (mám nejraději blaťácké zlato); přitom někdy dochází i k změně podoby (koupil si škodovku) a běžně se od nich tvoří množné číslo (nové favority mají lepší pérování; dejte mi dva pražské poháry). Takový přechod je obvyklý zejména u jmen látkových (pere v tixu).
b) některé jednotlivé dopravní prostředky, zejména lodi, vlaky apod. jménem:
Lidice (loď), Brněnský drak (vlak), Apollo VII (kosmická loď), Saljut (vesmírná stanice).
6. Označení významných událostí a období; patří k nim:
a) významné dějinné události:
Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě; Květnová revoluce (též Květen 1945, Pražské povstání apod.); Velká francouzská revoluce; ale zpravidla druhá světová válka; v množném čísle pak jen husitské, napoleonské války;
b) opakující se akce politické, obchodní, kulturní aj.:
Den lidských práv, Týden italského filmu, Měsíc knihy; Mezinárodní hudební festival Pražské jaro, Zahrada Čech (výstava), Velká cena Prahy; u mnoha označení, jen jsou-li oficiální, zpravidla s uvedením pořadí nebo data: Dvacátý (20.) mezinárodní filmový festival v Karlových Varech, Šestnácté (16.) zimní olympijské hry, Mistrovství světa v odbíjené žen 1992 (jinak jako pojmenování obecné: filmový festival v Karlových Varech, zimní olympijské hry, mistrovství světa atd.);
c) významné památné dny, svátky:
Den vítězství; První máj, Svátek práce; Nový rok, Štědrý den, Květná neděle, Hromnice, Dušičky, Hod boží vánoční nebo Boží hod vánoční; Vánoce, Velikonoce, Svatodušní svátky (ale advent, masopust, letnice);
d) soutěže a jejich trofeje:
Zlatý krokodýl, Stříbrná růže mezinárodního televizního festivalu v Praze, Zlatá deska Supraphonu, Světový pohár ve sjezdovém lyžování, (závod o) Primátorský štít, (soutěž o) Pohár mistrů evropských zemí.
7. Jména vyznamenání a cen:
Řád bílého lva, Řád T. G. Masaryka, Cena Egona Hostovského, Nobelova cena míru (ale čestná plaketa F. Palackého, stříbrná medaile Masarykovy univerzity).
B. K vyjádření zvláštního vztahu k osobě nebo věci
Velké písmeno se píše
1. jako výraz úcty
a) v dopisech u osobních a přivlastňovacích zájmen druhé osoby: Ty, Tebe, ..., Tvůj, Vy, Vám, ..., Váš;
V těchto případech lze napsat velké písmeno vždy, ať píšeme jednotlivci, několika osobám, nebo kolektivu. Malé písmeno u všech uvedených zájmen naznačuje, že jde o dopis soukromý, důvěrný.
Velké písmeno se však nepíše u zájmen zvratných (se, si, sebe, svůj,
b) v některých tradičních titulech, užívaných pro významné osobnosti: Excelence, Vaše Magnificence, Jasnosti; Jeho Milost; Mistr Mikoláš Aleš, vážený Mistře (ale jako historický akademický titul: mistr Jan Hus; jen v tradiční zkratce je M. Jan Hus);
2. jako prostředek k zdůraznění (on je Někdo), neobvyklého pojetí (oblast Já) nebo vztahu citového, zvl. v řeči básnické (matka Vlast, On a Ona aj.).
C. Na začátku větných celků
Velké písmeno se píše
1. na začátku každého větného celku ukončeného tečkou, otazníkem nebo vykřičníkem; také na začátku nadpisů, záhlaví, adres apod. umístěných na samostatném řádku, i když za nimi není žádné interpunkční znaménko:
Schůze výboru se koná 2. dubna v 15 hodin. -- Proč mu neodpověděl? Nechtěl a ani nemohl. Na takovou otázku se totiž těžko odpovídá. -- Lidé z maringotek (titul knihy) -- Italská parlamentní delegace v Praze (titulek zprávy);
2. na začátku větného celku uvedeného uvnitř jiné věty jako přímá řeč, citát, heslo apod.:
Kozina prohlásil: "Nebudeme otroky!" -- Mravní zásada Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem je snad nejodvážnějším příkazem křesťanství. -- Řekneš-li dnes Souhlasím, musíš se zítra podle toho chovat;
Nejde-li o přímé citování, je možno psát po dvojtečce i písmeno malé, pokud je citát uveden dvojtečkou nebo graficky odlišen, zejména uvozovkami (Pomyslil si: "můžeme to zkusit".).
3. často na začátku výčtu po dvojtečce, obsahuje-li aspoň jeden větný celek začínající velkým písmenem:
Slovesa dělíme na:
a) Nedokonavá, např. jde, jít.
b) Dokonavá, např. přijde, přijít. Ta nemohou vyjádřit přítomnost a tvaru přítomného času se využívá k vyjádření děje budoucího. V této vlastnosti máme pomůcku pro určování vidu.
c) Obojvidová, např. věnuje, věnovat.
Je však také možné nevětné celky oddělovat středníkem a psát je s počátečním písmenem malým; velké písmeno se pak píše jen na začátku větného celku:
Slovesa dělíme na:
a) nedokonavá, např. jde, jít;
b) dokonavá, např. přijde, přijít. Ta nemohou vyjádřit přítomnost a tvaru přítomného času se využívá k vyjádření děje budoucího. V této vlastnosti máme pomůcku pro určování vidu;
c) obojvidová, např. věnuje, věnovat.
